JK Trio Kaliště-Stáj Proseč

Kde se tu vzali?

Plnokrevník nevděčí svému vzniku nějakým geniálním znalostem. Promyšlené křížení, příliv orientální krve, to ano. Ale hlavní roli ve výběru chovných jedinců hrála a hraje dostihová dráha. Znáte jistě vzoreček z fyziky v = s/t. To znamená, že rychlost rovná se délka dráhy lomeno časem. Velmi přesné kritérium, nemyslíte? Dokud chov a dostihy nevstoupili do partnerství, snahy o vyšlechtění nejrychlejších koní se nepřiblížily skutečnosti, ale pak už to byla jen otázka času. Ten přišel 1. dubna 1764, kdy se v hřebčíně ve Windsor Great Park narodil pozoruhodný kůň. Pojmenovali ho Eclipse. S jeho narozením se konečně naplnila vize generací chovatelů. „Eclipse první, zbytek nikde“, tato památná věta dostatečně vystihuje neuvěřitelné schopnosti tohoto koně. Chovatel Eclipse – Herzog William Augustus von Cumberland však zemřel dříve, než mohl zjistit, jaký má ve své stáji zázrak. Eclipse se dostal do rukou obchodníka s dobytkem, Williama Wildmana. Koupil ho na dražbě za 75 guineí. Od něj ho koupil v roce 1770 plukovník Dennis O´Kelly za 1750 guineí. Touto transakcí udělal životní terno. Hřebec mu přinesl na dráze a v chovu okolo 30 000 guineí, což byla na tehdejší poměry obrovská suma.

Když uhynul Eclipse po těžké kolice, jeho tělo podrobil zevrubnému zkoumání Charles Vial de St.Bel, nejznámější veterinář své doby, původem Francouz. Mimo jiné, srdce koně vážilo 6,35 kg, což tehdy vyvolalo úžas. Tenkrát ještě nebylo známo, že rychlý běh na dlouhé vzdálenosti vede ke zvětšení kapacity a svaloviny srdce. V odpovídajícím stupni tréninku a v závislosti na tělesných proporcích je průměrná hmotnost srdce 4 až 5 kg. Např. srdce německého koně, který v roce 1906 vyhrál Derby, vážilo 7,5 kg.  
 
 
 

Proč „plnokrevník“?

Když Angličané zjistili, že další příliv orientální krve už nepřinese výsledky – to znamená, že koně nebudou vytrvalejší ani rychlejší – plemenná kniha se uzavřela. Přesné datum tohoto významného aktu není známo, ale muselo to být okolo roku 1800. Dílo bylo hotovo – bylo vyšlechtěno plemeno anglický plnokrevník. Každý příslušník této rasy musí svým rodokmenem sahat právě do této plemenné knihy – General Stud Book. V té době se také ujalo označení těchto koní. Anglické slovo „Thoroughbred“ neznamená nic jiného než „dokonale prochovaný“. První, kdo tento název použil, byl hipolog John Lawrence. Ve svém díle „Historie a obrazy koní“ z roku 1809 totiž napsal, že koně, kteří se zúčastňují dostihů, musí být „thoroughbred“. Ale ať už je to plnokrevník, thoroughbred nebo Vollblut, vždy se jedná o koně, jehož rodokmen sahá až do základní plemenné knihy – bez výjimky. Proto nemohl startovat Železník ve Velké liverpoolské. Zjistilo se, že asi ve 20. generaci nazpátek má chladnokrevného předka. Je tedy plnokrevný „jen“ z 99,98 procent, takže není „dokonale prochován“ a nemůže startovat v závodě určeném pouze pro plnokrevníky. Proto se také v plnokrevném chovu nepoužívá inseminace – není záruka, že se někdy „kuličky“ dostanou jinam, než by měly.

Plnokrevník v číslech

• V roce 1840 ve čtyřech vydáních plemenné knihy figurovalo ne více než 1200 klisen a 80 hřebců. Postupně se počty samozřejmě rapidně zvyšovaly. Dnes je na zeměkouli něco kolem 700 000 anglických plnokrevníků

• V 19. století nedošlo jen k rozvoji početních stavů, ale i kohoutkové výšky. Zatímco Flying Childers měřil 145 cm, Eclips měl v kohoutku již 157,5 cm. A v roce 1881 narozený St. Simon dorostl do 163,9 cm. Dnes není výjimkou plnokrevník vysoký 170 cm a výše.

• Před 175 lety měla ještě většina plnokrevníků 6 bederních obratlů, zatímco v dnešní době mají téměř všichni dostihoví koně jen 5 těchto kostí. Zkrácením této části páteře je nesení váhy na hřbetě snazší.

• Výkonnost plnokrevníků v 19. také stoupala strmou křivkou. Zlepšení podmínek odchovu, zkrácení distancí a snížení váhy jezdců mělo za následek i rychlejší dospívání. Také svou rychlostí a vytrvalostí plnokrevník předčil své orientální předky, kteří mu tyto vlastnosti dali do vínku.

• Na konci 19. století dostal chov plnokrevníka a dostihový sport další impuls – tentokrát „zvenčí“. Týkalo se to tréninku i péče o koně. Angličtí trenéři nechali koně v tréninku běhat naplno celou délku dráhy dostihu, na který koně připravovali, a s váhou, kterou v něm měl nést. Američtí horsemani, kteří se v Anglii objevili před koncem století, naopak nechali koně absolvovat tuto distanci v mírnějším tempu a příliš nehleděli na stopky. Výsledkem této přípravy bylo, že koně Yankeeyů přišli na start svěží a dychtivější, než jejich domácí konkurenti. Také ve volném čase se měli lépe. Zatímco Angličané své koně měli nacpané v tmavých, stísněných boxech bez světla a vzduchu, trenéři z Nového světa dávali přednost prostorným, světlým a chladným stájím, kde okna a dveře byly otevřené. Dnes je již vědecky dokázáno, že takové podmínky přispívají k fyzické a psychické pohodě koně. Také krmení doznalo moderních změn – objevily se minerální a vitamínové doplňky apod. To všechno umožnilo využít genetický a biologický potenciál plnokrevníka. Kdy dosáhl tento potenciál svého maxima, se nedá určit přesně, ale tehdejší šéf Národního hřebčína Peter Burell mínil, že to muselo být někdy kolem roku 1920. Samozřejmě se objevují a budou objevovat na dráze zázrační koně, ale genetické možnosti anglického plnokrevníka jsou již vyčerpány.

Eclipse na olejomalbě George Stubbse. Budoucí president Society of Art velmi pečlivě studoval „předlohu“. Pak vytvořil přesné anatomické skicy, které použil při malbě samotného obrazu. Genius George Stubbse a šarm koně mají stále svou hodnotu, která se pochopitelně odráží v ceně díla. V největší aukční síni u Sotheby´s v Londýně změnil v roce 1976 obraz majitele za 800 000 DM. A propo Eclipse: Jeho původ není jednoznačný. Eclipsova matka Spiletta byla spářena totiž se dvěma hřebci – jeden se jmenoval Shakespeare a druhý Marske. Kterému hřebci náleží čest, že zplodil zázračného koně? Shakespeare byl ryzák jako Eclipse a na dráze slavil úspěchy. Marske byl naproti tomu hnědák a s výjimkou jednoho vítězství nebyl žádná velká hvězda. Protože si s tím však nikdo nechtěl moc lámat hlavu, v dostihovém kalendáři se objevilo sdělení: „Otcem Eclipse byl Marske, což stvrzuji svým pospisem. Gez.B.Smith, podkoní.“

A dost historie, publikací na toto téma již vyšlo dost a plemenný standard najdete v každé knize o plemenech koní. Teď se budeme zabývat anglickým plnokrevníkem z hlediska jeho jiného využití,, např. pro „hobby“ účely.

Co bude dál?

Tak by se asi zeptal kůň, kdyby uměl mluvit, ve chvíli, kdy skončí svou dostihovou kariéru – a jsou mu často jen 3 nebo4 roky. Když opustí dostihovou dráhu, začínají někteří plnokrevníci svou druhou kariéru. Díky své všestrannosti jsou dobrou alternativou pro rekreační i závodní ježdění. Kromě toho jsou relativně levní.

Pro jakého jezdce jsou vhodní?

Vyřazení dostihoví koně jsou vhodní pro jakoukoliv disciplínu a stupeň výcviku a věk jezdce není tak důležitý. Je však potřeba se ujistit, že kůň je charakterově v pořádku, není příliš nervózní a zda jeho temperament jezdci vyhovuje. To se nejlépe pozná při zkušební jízdě.

Jak „předělat“ dostihového koně na jezdeckého?

Dostihový kůň není přpravován do jezdeckého sportu. Pro rekreačního jezdce to není velký problém, ale přechod na drezúru nebo skákání vyžaduje čas a trpělivost. Takt, shromáždění či ohnutí jsou dostihovému koni cizí. Proto se musí začínat jako s mladým koněm – práce na lonži, uvolňování atd. Vzhledem k tomu, že plnokrevníci jsou velmi citliví, vyžaduje výcvik klid a trpělivost.

Jak by měl vypadat skokový trénink?

Zásadně začínáme na malých překážkách. Plnokrevníci mají sklon se na překážky řítit, proto se musí vždy dbát na to, aby najížděli v klidném tempu, vhodné je začít skákáním z klusu. Skoky zvyšujeme pozvolna – koně nesmíme přepadnout. Potřebuje čas, aby pochopil nové požadavky. Učí se však rychle a to, co jednou pochopí, nezapomene.

Na co dávat pozor při koupi vyřazeného dostihového koně?

• Vždy si musíme zjistit stáří koně a důvod, proč již nemá běhat dostihy. U překážkových dostihů je riziko opotřebení a úrazu vyšší, než u rovinových dostihů.

• Před koupí necháme koně v každém případě vyšetřit veterinárním lékařem. Zvláštní pozornost věnujeme problémovým zónám jako jsou klouby a šlachy. Při podezření na poškození je na místě rentgenologické vyšetření. Pro účely rekreačního ježdění nejsou prodělané úrazy nebo opotřebení tak podstatné, pro parkurového nebo drezúrního koně však stojí zamyšlení.

• Někteří koně jsou po určité době odpočinku bez příznaků bolestivosti, která se však při zátěži opět může objevit. Proto si všimněte, zda koně, kteří v průběhu dostihové kariéry běhali dlouhé distance najednou nezávodili pouze na kratší vzdálenosti. Důvodem mohly být zdravotní potíže. Často se například jedná o meziobratlové ploténky.