Jdi na obsah Jdi na menu
 


Andaluský kůň

20. 6. 2006


Historie

Ve středověku byla nejznámější formou starošpanělského koně „gineta,“ která se stala měřítkem kvality koní své doby. Ginety byly potomky původních koní španělských a importovaných koní arabských a hlavně berberských, kteří se do Španělska dostávali společně s Maury od roku 711. Od 16. století však zaznamenal starošpanělský kůň úpadek a poslední zbytky se zachovaly na jihu Španělska v Andalusii - odtud pochází jeho název. Zvlášť se o záchranu plemene zasloužil klášter kartuziánů poblíž Jerez de la Frontera, který choval elitní stádo ginet - skryté a nezávislé na módě. Právě v tomto kláštere se z nejčistšího jádra původního chovu zrodila nejušlechtilejší forma andaluského koně - cartujano (odvozeno z La Cartuja - klášter kartuziánů), která je dodnes považována za nejcennější.
Starošpanělský kůň ovlivnil téměř všechna plemena koní chovaná v Evropě, stejně jako je prapředkem koní amerických v čele s mustangy. Má velký podíl na vzniku koně lipického a starokladrubského a najdeme jej také v rodokmenu koně fríského, frederiksborského, clevlandského hnědáka, connemara ponyho a mnohých jiných. Jeho nejbližším příbuzným je lusitánský kůň, se kterým má stejné předky a který je mu velmi podobný.

Charateristika

Andaluský kůň je kvadratického formátu s kratším hřbetem, nízko nasazeným ocasem a silnou zádí, která umožňuje vysoký stupeň sebrání. Hlava je úhledná a někdy s klabonosem, který zdědil po svých berberských předcích. Krk je krátký, svalnatý a dobře klenutý a je ozdoben dlouhou a bohatou hřívou. Andaluský kůň se vyznačuje vznosnými chody s vysokou akcí nohou, která je však občas provázena rozmetáním.
Měří 150 -165 cm, ale jedinci převyšující 160 cm jsou vzácností. Zbarvením jsou andaluští koně převážně bělouši a hnědáci, občas i vraníci většinou bez odznaků. Také se někdy objeví ryzáci, kteří jsou však považováni za nežádoucí a nejsou do chovu zařazováni. V období baroka byli velmi oblíbení strakáči a hermelíni, kteří se dnes už nevyskytují.
Andaluský kůň má ohnivý, přitom však jemný charakter. Ani hřebcům se netoleruje jakýkoli náznak agrese, a proto je mezi andaluskými koňmi jen velmi málo valachů. Hřebec, kterému Španěl může svěřit svého syna, je pro něj daleko cennější než sebekrásnější kůň, který je postrachem okolí.

Využití: Obrazek

Andaluský kůň se velmi dobře hodí na drezúru a hlavně na vysokou školu. Roku 1973 byla v Jerez de la Frontera založena „Real Escuela Andaluza del Arte Equestre -Královská Andaluská Škola Jezdeckého Umění,“ která je srovnatelná se slavnou španělskou školou ve Vídni. Koně se zde učí nejdříve cviky, které patří do klasické drezúry - překroky, přeskoky, piruety, piaffe, passage a poté přecházejí k cvikům vysoké školy - levada, courbeta a capriola. Tyto cviky jsou velmi těžké a málokterý kůň je schopen je zvládnout. Někdy můžeme vidět vysokou školu i v cirkusech, ta se však hlavně orientuje na divácky velmi populární triky jako vzpínání, lehnutí, či sednutí. V minulosti byl andaluský kůň používán hlavně k práci s dobytkem. Dnes už je toto jeho využití minimální, ale dovedností, kterých bylo tehdy třeba se koně učí dodnes a předvádí je v soutěžích Doma Vaquera, což je přípravným stupněm ke koridě na koních - rejoneu. Dalo by se říct, že Doma Vaquera je něco mezi klasickou drezúrou a westernovým ježděním. Jezdec drží otěže v jedné ruce a po koni se vyžaduje shromáždění a precizní provedení všech cviků. Ke klasickému ježdění je přirovnatelné couvání, překroky, přeskoky a piruety, z westernu je to sliding stop a prodloužení cvalu do trysku. Ti nejlepší pak projdou dalším výcvikem a postaví se do arény proti býkovi, kde je rychlost, mrštnost a naprostá ovladatelnost nezbytnou nutností.

Ceny:

Andaluští koně jsou velmi drazí a v České republice zatím ještě dosti vzácní. Proto je většinou nutno za koupí andaluského koně vyrazit do zahraničí. Dnes není třeba cestovat až do Španělska, protože např. v Německu a Francii jsou k nalezení velmi kvalitní chovy. Ovšem kvalitě opovídají také ceny, které jsou astronomické. Mladý, neobsednutý kůň stojí od 12 000 DM výše. Za mladého hřebce s ukončeným základním výcvikem (k zákl. výcviku se počítají lehčí cviky vysoké Školy jako překroky, přeskoky, piruety a španělský krok) zaplatíte 20 - 30 000 DM. Nejdražší jsou samozřejmě Cartujanos, kde se cena mladého, perspektivního hřebce s dobrým původem může vyšplhat až na 60 000 DM. Za hřebce s ukončeným výcvikem zaplatíte o něco méně - jen asi 40 - 50 000 DM. Levnější bývají andaluští koně bez papírů - okolo 10 000 DM, kteří však bývají pochybného původu a jsou často kříženi s koňmi lusitánskými.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář